Stínadla v Jevíčku 2015

Loni mně jedinečná akce, jejímž duchovním otcem je kamarád Petr Prosser, unikla, a o to víc jsem se do Jevíčka těšil letos. Po letech od výpravy, na které jsem se Stopařem prolézal jevíčské dvorky a společně jsme snili o stínadelské hře v příjemně omšelém prostředí židovské čtvrti a podivně symetrické sítě ulic kolem náměstí, se náš sen stal skutečností.

Do Jevíčka bylo vždycky ze všech stran daleko a situace se ještě zhoršila když do města v roce 2011 přestaly jezdit vlaky. Jel jsem tedy jenom do Skalice, kde jsem z vlaku vypadl do mléčné mlhy a jen díky svítícímu panelu nad čelním sklem našel autobus linky 251. Mlha by se skutečně dala krájet, a tak byla cesta Boskovickou brázdou něco jako plavba do neznámých vod; jen tu a tam se z bílé kaše vynořila nějaká vesnice, občas jsme náhle přejeli koleje opuštěné dráhy a dále jsme křižovali proti proudu času k ostrovu kapitána Van Tocha.

Ulice Jevíčka byly prázdné, dlažba slizká, obchody zavřené. O to milejší však bylo přivítání skupiny pořadatelů v přestavěné synagoze, z nichž jsem sice ještě nikdy žádného neviděl, ale všichni se chovali velice kamarádsky a dovolili mně, abych následujících pět hodin pronásledoval skupinky pátračů po Stínadlech, fotil a nakonec taky sepsal následující fotoreportáž. Díky!

Stejně jako loni se sešli kluci a holky ke hře před jevíčskou synagogou. Nevelká židovská čtvrť (v 17. století činili Židé třetinu obyvatel města) se proměnila na centrum tajemných Stínadel.

Když město zahalila mlha a mrholení, nadešel čas na cestu přes Rozdělovací třídu. Překvapivě ale nejdeme do Stínadel, nýbrž do Dvorců - na místo, kde se celý zamotaný příběh započal.

Přes 30 kluků a holek převážně z Jevíčka a Velkých Opatovic přišlo na druhý ročník hry, aby změřili síly a poznali i méně známá zákoutí historického města.

Hlavním organizátorem jevíčské stínadelské hry „Záhada hlavolamu“ je Petr Prosser, který jako by z oka vypadl Velkému Vontovi. Třeba takový Nekola…

Letos bylo potřeba rozdělit se pouze na dva týmy. Rychlé šípy a Bratrstvo kočičí pracky, které měly soupěřit o to, kdo vypátrá víc a zmocní se hlavolamu dřív než ti druzí.

Jakmile byly týmy rozděleny, začal nemilosrdný boj tenisovými míčky o to, kdo vyrazí první na cestu do Stínadel.

Zvítězilo Bratrstvo se čtyřmi přeživšími. Marně jsem si lámal hlavu, kdo byl vlastně ten čtvrtý…

A pak už to začalo. Postup po šifrách od stanoviště ke stanovišti. Nejprve najít kresbu ježka v kleci, snad prý kdesi v okolí Mlýnské ulice.

Mezitím se pořadatelé tajně sešli na kraji Stínadel nad opuštěnými schody, aby ukuli plán, jak to těm vetřelcům z Druhé strany pořádně osolit.

Kresbu ježka v kleci objevili na pomalované zdi v Mlýnské ulici nejprve Šípáci. Bratrstvo ale nezůstalo výrazně pozadu. Stačilo správně vyluštit další šifru…

…a všimnout si obrázku, který vedl neomylně ke klubovně. Už se nikdo nedozví, proč místo toho Bratrstvo zamířilo ke kostelu a poskytlo Rychlým šípům cenný náskok.

Stínadla jsou čtvrť starobylá, tajemná a nepochopitelná, žijící podle vlastních pravidel, vetřelcům nesrozumitelných.

Marná Bratrstva snaha, když hledají kostelníka u kostela. Nebyl u kostela, nebyl v kostele, dokonce nebyl ani v hospodě. Seděl před knihovnou a slabikoval si v ušmudlaném papíru.

S příchodem tmy lampář rozžehl plynové lucerny a ty zalily uličky, průchody a plácky svým nazelenalým svitem.

A to je on - kostelník ze zrušeného kostela u svatého Jakuba. Možná by něco věděl o tom, kde hledat Tleskačův deník, ale nejprve si prověří znalosti Stínadel a jejich historie malým testíkem… Vítězí Bratrstvo a pořadí se tedy obrací.

Štěpán Mažňák se už nemůže dočkat až vystoupí ze skrytu a chopí se ježka v kleci. Stínadla budou jen moje!

Tak tedy sem chodíval jan Tleskač zvonit a tady si zapisoval do deníku své nejtajnější myšlenky, aby zde později tragicky zahynul.

To je on, odsvěcený kostel svatého Jakuba. Dostat se dovnitř bude dnes jednoduché, jenom najít někde ve skulině schovaný obří kovový klíč.

Kužely světla z baterek prořízly mlhu. Že by byl ten klíč tady? Nebo tady? Hurá, jdeme do kostela!

Bratrstvo už je v kostele a dupe po dřevěném schodišti kamsi nahoru, kde psával zámečnický učeň svůj deník. Vzápětí doráží na místo Rychlé šípy a klíč nachází dokonce ještě o něco dřív.

Víte, asi jsem něco nalezl. Asi jsem našel Tleskačův deník!

Odsvěcený kostel je plný lehce strašidelných záhadných předmětů. Sošky světců snad kdysi někdo zavinul do balícího papíru, aby se modlily v přítmí kostelní věže na věky.

Tajemství deníku je odhaleno, zbývá sestioupit do podzemí a prchnout před Vonty hřbitovní chodbou.

Obě skupiny se v bezpečí vrátily domů na Druhou stranu a bez ztráty jediné minuty se daly do sepisování svých objevů do Tam-Tamu a Sběrače, známých to plátků druhostranské mládeže. Nejprve jsme nakoukli do redakce fialovníku…

…a posléze spatřili i rychlovýrobu Tam-Tamu, kdy na jednom listu pracují současně dva šípáci. Jen aby vyšel dřív než Sběrač!

V klubovně je teplo a pohoda, která dá zapomenout na lezavou mlhu ve Stínadlech. Ale přece budeme muset ještě jednou do sychravého listopadového večera; dopisem násm totiž oslovil samotný EM.

Prezentace novinek v podání Bratrstva a Sběrače. Štěpán ještě netuší, že bude brzy obětí krutého činu.

A to jsou Rychlé šípy v plné sestavě i s Bambusem. Jejich Tam-Tam je tentokráte nějaký stručný, že by selhalo odposlouchávací zařízení do klubovny Bratrstva? Nebo to bylo jinak?

K posouzení literárně-estetických kvalit obou časopisů byla sestavena odborná porota, která konstatovala odbornou plichtu.

Posuďte sami.

A teď do slepé uličky; kdosi tam totiž za Tleskačův deník nabízí neuvěřitelných 100 korun. A protože v nebývale pravoúhlém plánu Jevíčka žádnou slepou ulici nenajdete, museli si ji Vontové prostě vyrobit.